Jeden kluk si měl jít hrát ke kamarádovi ze třídy. Máma ho k němu zavezla autem, ale večer měl jet zpátky domů sám autobusem. Oba kluci si celý den hráli, a když se začalo stmívat, vydali se společně k autobusové zastávce. Přijel autobus. Ale neměl žádné číslo, ani nevypadal tak, jak autobusy obvykle vypadají. Byl natřený tlustou vrstvou sytě modré barvy, jako by pocházel z filmu pro pamětníky. I dveře měl na špatné straně, jako by byl vyroben pro jízdu v levém pruhu. Protože autobus zastavil na zastávce, zeptal se chlapec řidiče, jestli jede do města. Autobus do města jede, odpověděl řidič, a tak chlapec nastoupil a zaplatil. Jenomže lístek stál padesét haléřů a ne osm korun jako obvykle. Navíc vypadal podivuhodně zastarale. Chlapec v autobusu nepotkal žádného známého i když touhle linkou jezdíval velmi často. Nikdo se s ním nedal do řeči. Jako by ho ostatní cestující ani neviděli. V každém případě dojel na svou zastávku a vystoupil. Druhý den potkal tatínka jednoho spolužáka. Tatínek pracoval u autobusové dopravní společnosti. Chlapec mu vyprávěl o starém autobuse, který ho dovezl domů s ukázal mu lístek. Muž se na chlapce dlouze zadíval. Potom řekl: Tahle linka byla zrušena před čtyřiceti lety. Jel si autobusem, který neexistuje.